českyenglishdeutsch
Ubytování studentek

Historie domova mládeže

Historie domova mládeže a jeho zřizovatele - Kongregace Školských sester sv. Františka


Česká Kongregace Školských sester sv. Františka má svůj původ v Rakousku ve Štýrském Hradci (Grazu). V tomto centru Štýrska bylo v roce 1843 založeno učitelkou Antonií Lamplovou (sestrou Františkou) a sekavským biskupem R.Š. Zängerlem nové řeholní společenství Školských sester III. řádu sv. Františka. Hlavním posláním těchto sester bylo vyučování a výchova dívek. V tehdejší společnosti, ve které bylo vyšší vzdělání doménou chlapců, bylo vzdělávání dívek průkopnickou činností. Do té doby mohly získat vzdělání pouze dívky z velmi bohatých rodin prostřednictvím soukromého vyučování. Sestry byly se svými dívkami v těsném denním kontaktu.

 

Když se společenství sester v Grazu rozrostlo, vyučovaly sestry na různých místech Rakouska – Uherska. Byly známy svou činností i v Čechách, protože působily v České Kamenici. Dozvěděla se o nich též rodina Zahálkova   v Horní Sloupnici. Tři rodné sestry Zahálkovy odjely k těmto sestrám do Grazu. Doplnily si zde své vzdělání a na státním ústavu vykonaly zkoušky, které je opravňovaly k vyučování ve školách. Staly se členkami Kongregace Školských sester a po noviciátě působily od r. 1863 na různých školách této kongregace. Toužily se věnovat výchově a vzdělání dívčí mládeže v Čechách. To se jim podařilo po mnoha jednáních  až v roce 1888 za pomoci hraběnky Stadionové  (rozené   kněžny Lobkowiczové). Ve Slatiňanech na Chrudimsku byla zřízena  dětská opatrovna a tím česká Kongregace Školských sester zahájila svou činnost. Ještě téhož roku byla zřízena samostatná větev Kongregace Školských sester sv. Františka v Čechách a její první představenou se stala sestra Hyacinta Zahálková. Počet členek nově založené kongregace rychle rostl a po několika málo letech sestry založily kromě základní a dívčí měšťanské školy také pedagogium v Chrudimi - učitelský ústav, který vychoval mnoho učitelek.

 

Na přelomu 19. a 20. století, kdy Evropou a tedy i Čechami proudily různé myšlenkové proudy, naléhala katolická veřejnost na sestry, aby v Praze založily dívčí střední školu. Po zvážení situace se tehdejší generální představená S.M. Hyacinta Zahálková se svou radou rozhodla vyhovět a zakoupila r. 1905 v Praze na Vinohradech v Korunní třídě dům č.4. Po kladném vyřízení žádosti o povolení k otevření dívčího gymnázia na c.k. ministerstvu kultu, bylo 20. září roku 1905 zahájeno vyučování v 1. třídě gymnázia se 26 žákyněmi. Následující rok Kongregace přikoupila i sousední dům č.2. Přes silnou agitaci odpůrců bylo  přijato do 1. ročníku  70 dívek. Gymnázium od začátku velmi těžce zápasilo o svoji existenci i po stránce hmotné. Našli se však dobrodinci, kteří vytvořili „Podpůrný spolek“ a podporovali školu po stránce hmotné i morální. Tento spolek pořádal různé podniky, bazary, koncerty apod., aby získal potřebné finanční prostředky. Sestry o prázdninách pořádaly sbírky po celých Čechách. Gymnázium, které se každým školním rokem rozrůstalo, potřebovalo další prostory. Proto se v roce 1910 přikoupil další sousední dům č. 585 (v dnešní Francouzské ulici č.1). V roce 1914 obdrželo gymnázium právo veřejnosti, takže toho roku se maturity konaly poprvé „doma“.

 

Na dívčím reálném gymnáziu učilo i několik civilních profesorů. Sestry, které vystudovaly některou fakultu Karlovy university, se zapojily do profesorského sboru, a tak se Kongregace stávala stále méně závislou na profesorech, kterým platila za odbornou výuku. Toto gymnázium bylo vyhledáváno zejména českou inteligencí. V primě bylo téměř 60 žákyň. V některých letech byly otevřeny i tři primy a stále bylo dost těch, které se pro velký zájem do gymnázia nedostaly. Byly totiž přijímány i dívky jiného vyznání, či bez vyznání. Od žákyň z chudých rodin se nežádalo školné, ba dokonce dostaly zdarma učebnice a jiné pomůcky nutné ke studiu. To bylo možné také díky tomu, že se sestry uskrovňovaly. Sestry profesorky samy dávaly o prázdninách do pořádku třídy, natíraly podlahy barvami a opravovaly na co samy stačily. Na provoz gymnázia šel i výtěžek z tisku náboženské literatury, kterou sestry vydávaly už od roku 1919.

 

Všechny školy Kongregace, i když byly soukromé, měly právo veřejnosti. Učilo se na nich podle státních osnov. Zkoušely se i nové metody – např. na gymnáziu si žákyně rozšiřovaly vědomosti nejen při přednáškách, ale samy zpracovávaly  referáty na nová témata a zpaměti jejich obsah vyprávěly celé třídě. Některá profesorka českého jazyka používala při svých hodinách hodně citátů z literatury, a tím upevňovala u žákyň vřelý vztah k literatuře. Zde má své základy i pozdější spisovatelka Valja Stýblová, známá svými povídkami z lékařského prostředí. V obecné škole se učily některé předměty, např. čtení a psaní, analyticko – syntetickou metodou (při čtení – rozložení slov na slabiky a jejich následné složení opět do slov,…). Při vyučování náboženství se používala tzv. cyklická metoda. Probírané téma, např. advent, se v 1. třídě vyložilo úměrně chápání dětí a v každém dalším ročníku se totéž téma probíralo znova, ale stále více do šířky i hloubky. Studentky III. ročníku učitelského ústavu absolvovaly „náslechy“ v obecné škole – sledovaly vyučování ve třídách a na základě svého pozorování vypracovaly písemné práce, které pak vyučující sestra opravovala po metodické stránce. Ve IV. ročníku byl součástí studia „pokus“, kdy studentka vyučovala děti. Vyučující sestra i ostatní spolustudentky byly také při tomto pokusu ve třídě přítomny. Po hodině se sešly a tento pokus hodnotily. Hodnotil se postup při výuce, metody, zda se držela daného tématu a také, jak dokázala děti svým výkladem zaujmout, což nebylo nijak snadné, protože ve třídách na obecné škole bylo kolem čtyřiceti dětí. Absolventky učitelského ústavu mohly učit i v nižších třídách gymnázia (prima – kvarta).

 

V budově vinohradského gymnázia byl stále více pociťován nedostatek prostoru pro všechny tam umístěné školy (gymnázium, hospodářská, obecná a měšťanská škola), protože na prosby rodičů žákyň a ředitele školy se v r. 1931 upustilo od omezení v přijímání žákyň a každoročně se otevírala 1. třída. Začalo se uvažovat o stavbě nového gymnázia. Pořádaly se různé kulturní akce žákyň a dobrodinců ústavu, jejichž výtěžek šel do „stavebního fondu“. Budova se stávala rok od roku stále méně vyhovující. I státní orgány naléhaly na rozšíření a zmodernizování školních budov. Koncem r. 1935 dostaly sestry schválení na půjčku na stavbu nového gymnázia. Školní rok 1936-37 byl posledním ve staré budově (Korunní č.2 a č. 4), která se zbourala a na jejím místě byla postavena nová, která byla dokončována v napjatém politickém období před 2. světovou válkou. Ve školním roce 1938-39 panoval v nové budově čilý školní ruch. Ovšem o tři roky později - 18. července roku 1941 oznámila Zemská školní rada, že se ruší všechna řádová gymnázia. O prázdninách roku 1942 byly zrušeny všechny zbývající školy – obecná, měšťanská i obchodní  a vinohradské budovy byly postupně celé zabrány německým Wehrmachtem, až na několik pokojů pro hrstku sester. Zabrán byl i penzionát pro dívky v budově č. 585 (v ulici Francouzská). Sestry však našly jiné uplatnění – vyučování náboženství na veřejných školách. Ani po válce to však sestry neměly se svými školami lehké.

 

V obnovené Československé republice se opět rozpoutal boj o existenci církevních škol, který sestry nejvíce pocítily na Vinohradech. Přihlásilo se tam sice mnohem více studentek než kdykoli předtím – i do penzionátu, ale protináboženská propaganda byla silná. Ve šk. roce 1945-46 byla zde opět otevřena obecná, měšťanská, obchodní škola, gymnázium i penzionát. V roce 1949 ředitel gymnázia nedostal z ministerstva školství materiály k písemným maturitním zkouškám – katolické gymnázium nebylo pro tehdejší vládnoucí třídu žádoucí. Studentky musely skládat maturitní zkoušky na státním gymnáziu, neboť gymnázium bylo v květnu téhož roku zestátněno. Mnoho sester – profesorek muselo odejít ze školy. Od 28. srpna do 20. září 1950 byly všechny zbývající sestry, které pracovaly ve školách a výchovných zařízeních, svezeny do soustřeďovacích táborů, a pak nuceny pracovat na polích a v továrnách.


Ubytování studentek (SŠ, VOŠ)

(+420) 224 900 681

Adresa

Francouzská 1/585
120 00 Praha 2 - Vinohrady
Copyright © 2009 KDM. Created by Tvorbawww