Historie našeho domova a střípky z rodinné kroniky

z let 1910-1950

S.M. Anežka Novoměstská Mgr., Ph.D.


Jak sem přišly Školské sestry sv. Františka?

Historie domu č.p. 585, v němž sídlí Křesťanský domov u sv. Ludmily, je už více než 100 let spojena s Kongregací Školských sester sv. Františka. Tato Kongregace má své kořeny v Rakouském Grazu. Roku 1843 tam založila učitelka a františkánská terciářka Antonie Lamplová ve spolupráci s místním biskupem R. Š. Zängerlem ženské řeholní společenství, jehož posláním byla především výchova a vzdělávání dívek. Činnost nové Kongregace se brzy rozšířila na další místa v Rakousko-Uhersku. Od roku 1857 působily sestry též v České Kamenici v Severních Čechách. Brzy na to vstoupily do Kongregace v Grazu tři rodné sestry Zahálkovy z Horní Sloupnice, které roku 1888 přenesly toto řeholní společenství do Čech. Za podpory hraběnky Stadionové založily ve Slatiňanech u Chrudimi českou Kongregaci Školských sester sv. Františka.

Činnost sester v Čechách se rychle rozrůstala: učily a vychovávaly dívky od mateřské školy přes obecné, měšťanské, pokračovací, industriální, obchodní a šicí školy až po učitelský ústav, který založily v Chrudimi. Věnovaly se také vzdělávací činnosti v různých zařízeních pro chudé a nemocné děti (útulky, sirotčince, domovy apod.).

 

Gymnázium v Korunní ulici

Roku 1905 založila Kongregace na četná přání tehdejší katolické veřejnosti Dívčí gymnázium v Praze na Vinohradech. Škola sídlila v Korunní ulici č. 4. O studium byl velký zájem, a proto byl roku 1906 přikoupen sousední dům č. 2. Gymnázium se mohlo dále rozvíjet díky Podpůrnému spolku, který podporoval školu finančně i morálně od roku 1908. Postupně přibývaly jednotlivé ročníky osmiletého gymnázia a někdy byly otevřeny i paralelní třídy. Ve škole byl také penzionát, kde některé dívky bydlely. V roce 1907 se do budovy gymnázia přestěhovala dvouletá obchodní škola z Chrudimi, která potřebovala pro své studentky rovněž ubytování. Postupně narůstala komunita sester, které vyučovaly ve škole, pracovaly v internátě a také zajišťovaly chod celé velké „domácnosti“. Nedostačující prostory školní budovy byly rozšířeny v roce 1910 připojením sousedního domu č. 585 (v dnešní Francouzské ulici č.1), který sloužil jako internát.

 

Stručná historie našeho domu

Kdo a v kterém roce dům navrhl a postavil? Kdo v něm bydlel? Přesně se to už asi nedozvíme. Jisté je, že spatřil světlo světa kolem poloviny 19. století. Když se dostal do vlastnictví Kongregace školských sester, zůstalo v prvním patře a v přízemí ještě několik nájemníků. Ostatní prostory byly upraveny pro ubytování studentek a sester. Od té doby se dům natrvalo stal domovem pro mnoho generací dívek ze všech koutů naší země. Přečkal první světovou válku i období krize ve dvacátých letech. Díky zájmu o studium v gymnáziu a v obchodní škole byl stále plně obsazený.

V roce 1938 proběhla v rámci stavby nového gymnázia přístavba čtvrtého a pátého patra domu. Tím se značně rozšířila ubytovací kapacita. V té době studovalo ve škole téměř tisíc studentek a v internátě jich bydlelo 128. Dlouho se však děvčata netěšila z krásných nových pokojíků.

Brzy začala druhá světová válka a od roku 1941 se v gymnáziu nesmělo vyučovat. Roku 1942 byly zavřeny i ostatní školy a školní budovu zabral německý Wehrmacht. Do pátého patra internátu se přistěhovali staří lidé z Domova pro chudé v Krči. Krátce nato je vystřídaly německé studentky a celý dům byl postupně zabrán pro německý dívčí penzionát. Od ledna 1945 až do konce války sloužil dům jako vojenský lazaret. S příchodem školního roku  1945/46 se do školy i do internátu opět mohly vrátit české studentky.

Několik let jim domov poskytoval klidné zázemí. Na jaře roku 1949 byla škola zestátněna, řeholní sestry profesorky musely odejít. Zůstalo pouze několik sester, které se staraly o dívky v internátě. Koncem srpna 1950 byl také internát zabrán státem. Řeholní sestry byly ještě v noci z 27. na 28. září 1950 odvezeny do internačního tábora v Krnově (dále se nesměly věnovat výchově – pracovaly v továrnách, na polích, v nemocnicích, domovech důchodců a u postižených dětí). Po celou dobu totality však budova internátu i nadále sloužila dívkám, které studovaly v Praze. V roce 1991 se historie domova opět spojila s Kongregací Školských sester sv. Františka.

 

Jak se žilo v internátě?

 Zajímalo by vás, jaké dívky tu bydlely? Jak vypadaly jejich pokoje a další prostory domova? Kdo se o ně staral? Jaké měly ubytované studentky možnosti naplnění volného času? Pojďme společně nahlédnout do staré kroniky.

 

 Skupina dívek s vychovatelkami školní rok 1913/1914

 

Studentky

V prvních letech sloužil internát – tehdy se mu říkalo penzionát – jen pro dívky, které studovaly v gymnáziu a obchodní škole Školských sester. Bydlelo jich tady 70-80. Do školy to měly blízko – stačilo přeběhnout chodbu a pár schodů. Později se k ubytovaným přidaly také studentky učitelského kurzu. Od roku 1938 se k obyvatelkám domova připojilo ještě několik žákyní obecné a měšťanské školy. V nejvyšším patře internátu našly útočiště vysokoškolačky. Celkem tu bydlelo asi 130 děvčat.

 

  

Stravování

V domě měly studentky kompletní stravu včetně dopolední a odpolední svačiny. Vařily jim sestry ve spolupráci s několika civilními zaměstnanci. Kuchyně byla v budově gymnázia a dívky tam měly vlastní jídelnu. Kavárna tehdy ještě nebyla součástí domova - provozovali ji soukromí majitelé pod názvem „Republika“. V přízemí vedle vchodu byl obchod „Koloniál“, kam si mohly dívky občas zaběhnout, pokud měly nějaký halíř navíc.

 

 

 Jídelna pro ubytované dívky

 

Pokoje

Pokoje byly prakticky zařízené a vždycky vzorně uklizené – kdo ví, jestli se tenkrát taky hodnotil úklid? V každém patře byla společná koupelna. Později však bylo umyvadlo také na pokoji. Pračky tenkrát nebyly jako dnes. V domě byla sice prádelna, ale tam dívky nepraly. Běžně to dělaly tak, že zabalily špinavé prádlo do balíku a poslaly domů na vyprání (poštovné bylo tenkrát celkem nízké). Nejezdily totiž každý víkend domů, jako dnes. Některé dívky se dostaly k rodičům třeba jen dvakrát nebo třikrát za školní rok.

Pokoj ve 4. patře – po přístavbě v roce 1938

 

Vychovatelky

V internátě sloužily jako vychovatelky (tenkrát se jim říkalo prefektky) Školské sestry, které tu také bydlely. V budově měly vlastní oddělené místnosti, tzv. klausuru (po rekonstrukci v roce 1938 byla v části 4. patra a její součástí byla i kaple). Některé z nich zároveň studovaly v gymnáziu, aby pak mohly získat odborné vzdělání na některé fakultě Karlovy univerzity a stát se profesorkami. (Tehdy bylo ještě vysokoškolské vzdělání pro ženy vzácností. Proto také sestry založily gymnázium, které mnoha dívkám otevřelo přístup ke vzdělání.) Studentky mívaly společnou studijní dobu ve studovně. Starší dívky se mohly učit v pokoji. Když potřebovaly poradit s učením, mohly se obrátit na sestry nebo na starší spolužačky. Mnohé studentky si doučováním druhých přivydělávaly na své studium. Vychovatelky vytvářely dívkám bezpečné zázemí v prostředí velkoměsta.

 

 

 

Volný čas

Tehdy ještě nebyla televize a škola končila celkem brzy, takže volný čas byl delší a kupodivu často i pestřejší než dnes. V internátě se dbalo na zdravou životosprávu (vzhledem k častým infekčním chorobám, zejména tuberkulóze). Přímo ve dvoře byla zahrádka, kde bylo příjemné posezení pod stromy. Součástí programu byly vycházky a výlety. Chodilo se na hezká místa v Praze – do parků v okolí, k Vltavě, do Břevnova, na Strahov či na Petřín. Pořádaly se výlety vlakem či autokarem do okolí Prahy, ale i do vzdálených míst naší země a na Slovensko. Chodilo a jezdilo se na společné poutě a na různé křesťanské i společenské slavnosti. Děvčata měla možnost navštěvovat výstavy a muzea.

Do divadla nebo do kina se chodilo málo, ale často se hrálo divadlo doma. Buď ho nacvičily samy studentky ve spolupráci se sestrami nebo je pro ně hrály sestry či některá divadelní skupina z okolí. Každý rok se konala Akademie, kde vystupovaly dívky z gymnázia i z internátu. Pravidelně bývala Mikulášská zábava a před začátkem postu Masopust. Po večerech se společně zpívalo, promítaly se diáčky, občas byl domácí biograf a pořádaly se různé přednášky a výstavky.

Na vycházce ... 

Ve vedlejším obecním domě býval školní ples a v internátě se konaly taneční hodiny. Několikrát do roka připravovaly dívky společně se sestrami dobročinné koncerty a bazary, aby získaly finance nejen pro školu a dům, ale i pro chudé děti. Pro ně také pořádaly pravidelnou vánoční nadílku. Dívky, které patřily do Mariánské družiny, pomáhaly s organizováním dalších dobročinných akcí v Praze.

 

Černé stránky kroniky

Často se v kronice objevují zprávy o infekčních chorobách (zejména o spále) a o různých úrazech. Občas musela jít některá z dívek do nemocnice a každý rok zemřelo několik studentek na různé, tehdy těžko léčitelné, nemoci. Několikrát se stalo, že musela být dívka z internátu vyloučena kvůli krádežím, toulkám nebo jiným deliktům. Jednou v noci se vloupal do domu zloděj a ukradl studentkám oblečení. Stalo se také, že zapadl zámek u hlavního vchodu a nikdo se nemohl dostat dovnitř ani ven – dokonce ani zámečník. 

 

Hosté

Dům se stával útočištěm studentek z jiných koutů naší země. Přespávaly tu školní výlety, účastnice společenských, kulturních a náboženských akcí a výstav. Občas zde spalo až 200 děvčat (na přivezených slamnících). 

 

Překvapilo Vás, jak bylo už před tolika lety v našem domě živo? Třeba budou postřehy ze staré kroniky inspirací - pro Vás i pro nás.